Aliana vstupuje do podsvětí (aneb setkání se syndromem vyhoření)

Aliana vstupuje do podsvětí (aneb setkání se syndromem vyhoření)

24. Led 2024 | Články

Když Aliana dospěla, začala vnímat svět jinak. Byl to pro ní velký šok opustit svůj „les“, kde bylo ticho a klid a zároveň přirozený život a odejít do toho „velkého světa“, který nabízel tolik lákadel a pozlátek. Zprvu se nějakou dobu snažila lidem okolo sebe vysvětlit co je vlastně důležité, kde ten „život“ je a že se máme hodně co učit v lese a také od zvířat. Jenže začala být pro ostatní trochu podivná, no a tak se začala přizpůsobovat, protože jednoduše chtěla zapadnout, mít svojí „tlupu“ lidí, se kterými bude sdílet.

Postupem času to stále tak nějak šlo, tu se přizpůsobila stylu oblékání, podle toho co zrovna říkala móda, tu si začala huntovat tělo velkým množstvím sportu, aby měla „dokonalou“ postavu. Dokonce začala studovat a protože také potřebovala na všechna ta lákadla, co byla tak důležitá mít dostatek financí, musela i pracovat. No a aby toho nebylo málo, a protože dle trendů bylo stále co zlepšovat, tak chodila na praxi.

Z Aliany se postupně stávala žena, měla vlastně vše, o čem se v jejím okolí mluvilo a tak by měla být vlastně šťastná, muže snů, skvělou rodinu, krásné bydlení, krásnou postavu, dostatek peněz, cestovala, studovala vysokou školu, měla přátele, spousta koníčků, atd…..

Jenže její duše byla tak nějak „nakřivo“. Něco v ní začalo po čase obrovsky křičet a ona tomu hlasu nerozuměla. Zpočátku ho ani nechtěla slyšet, jenže ten hlas uvnitř jejího nitra sílil a sílil a vybíral si různé podoby křiku.

Jednoho dne jela tramvají domů a najednou měla pocit, že má místo hlavy papiňák, který aktuálně přetekl. Udělalo se jí zle a musela vystoupit z tramvaje a jít pěšky. Netušila co se děje, ale od té doby to vypuklo. Začala mít strach z lidí, byla v neustálém přetlaku a honilo se jí hlavou myšlenky jedna za druhou, jako vodopád. Nikdo jí nerozuměl a ona se o to víc styděla mluvit o strachu z lidí a míst.

Dál chodila do práce i do školy a dál sportovala, ale začala hubnout, chřadnout a připadala si ztracená. Dokonce jedna její část po čase měla chuť odejít, ale protože milovala život, řekla si, že to zvládne a cestu z tohohle marastu najde.

Její velmi dobrý přítel jí řekl, že se jedná o panické ataky a syndrom vyhoření. To byla první vlašťovka k tomu, že se začala cítit normálněji, a také cítila, že v tom není sama. Rozhodla se chodit na psychoterapii, kde byla možnost si srovnat myšlenky, aby dokázaly plout pomalu jako ovečky na nebi a aby pochopila proč se jí ten zmatek v hlavě vlastně vytvořil. V tu samou dobu si rozpomněla na svůj les, přírodu a přirozené flow. Znovu se spojovala více se zemí a chodila na výlety. Věrnou společnicí a velkou zachránkyní, která už tu není a tímhle jí moc děkuji a zdravím do nebe, byla její fenka Bijoux. Říká se, že každý má svého průvodce, pro Alianu to byla od té doby až do její smrti její fenka Bijoux. I když své fence někdy dávala přílišnou vážnost v tom, aby jí ukázala jakou cestou jít a co je pro ní správné a co ne, Bijoux dokázala vycítit dobré a špatné a v mnoha situacích jí pomohla vyjít ze špatné situace a nebo se do ní vůbec nedostat. Navíc pes je všeobecně úžasná bytost, která pomáhá se uzemnit už jenom tím, že člověk musí dodržovat „psí řád“.

Pevná vůle a víra v lepší časy Alianě pomohla překonat nejhorší a rozhodnout se jak pokračovat dál ve svém životě, aby si začala plnit své touhy a žít vlastní život v souladu se sebou, nikoliv podle nalajnovaných představ společnosti. Trvalo to dva roky, kdy pravidelně docházela na psychoterapii, kterou úspěšně dokončila, starala se o své tělo, a to pohybem (tanec, jóga, masáže, výlety, plavání, kolo…) Měla okolo sebe úžasné přátele, se kterými mohla sdílet (tím všem moc děkuji).

Život ale připravuje velká rozhodnutí a změny často proto, abychom byli spokojení a proto nejtěžší rozhodnutí pro Alianu mělo teprve přijít… a to odjezd do Francie, země, po které toužila. Chtěla poznat kulturu, jazyk a hlavně se inspirovat francouzským šarmem, ale neměla tehdy peníze, byla v dlouhodobém vztahu pořád zamilovaná a stále ještě měla trochu strachy a hlavně na ten nový život měla být úplně naprosto sama. Bála se, ale věděla, že právě překonání strachu a cesta do neznáma jí dokáží přenést na správnou cestu a svůj největší existenční a závislý vztah uzdravit….odjela:)

Ale vše není tak růžové, o tom zase příště:)

Balance by Terra neboli Rovnováha ze Země

Balance by Terra neboli Rovnováha ze Země

27. Lis 2023 | Články

Balanc aneb rovnováha v životě. Jak jí žít a jak jí aplikovat do každodennosti. Nejkrásnější příběh je ten náš a můj se právě píše. Je právě o nalezení a hlavně udržení rovnováhy v „nové“ době. Pokud byste rádi svoji rovnováhu nalezli také, zvu vás na vaši osobní pouť, která vede do středu a do propojení se s kořeny.

„Terra“ je ve španělštině označení pro Zemi. Zaujalo mě to tehdy, když jsem hledala význam mého jména Tereza a pobavilo mě tak silné propojení s mým vlastním příběhem. Od malička jsem měla problémy s rovnováhou a nohama. Čím jsem byla starší, tím více jsem hledala techniky, které by mi pomohly se více uzemnit a vybalancovat stabilitu. Mé nohy přímo žádaly, abych se věnovala všemu, co mě propojí se Zemí, vždyť to mám přece ve jméně…no a jsem zas na začátku:)
Pochopila jsem, že tělo je vodítko ke všemu a žekdyž se v něm naučím číst, budu mít mapu, co je a co není pro mě dobré. A nohy mi určovaly právě balanc v mém životě.

Nerovnováha v životě je odklonění se od přirozeného „proudu“. Právě proto mě zaujal tento název. Rovnováhu lze nalézt tehdy, když se zpět napojíme na přirozené rytmy „Matky Země“ a žijeme s ní v souladu. Ráda bych Vám více provětrala myšlenky skrz jednoduché příběhy. Tady jeden takový je. Možná se v nějaké části najdete i vy a možná vám pomůže jít na cestě k balancu v životě a nebo možná budete chtít sdílet svůj příběh se mnou:)

Inu to Vám poví Aliana, holčička, co mluví s lesem a zvířaty.
Aliana se narodila v klasické rodině ve městě Praze. Již od mala věděla, že město není „stage“ úplně pro ní. Něco se jí na něm nezdálo. Naštěstí blízko měla krásný zelený lesopark, kde si mohla hrát na Amazonku. Lezla po stromech, poslouchala jejich hlas, vnímala, že mají svojí komunikaci a že jsou nám blíž, než si dokážeme představit. Setkávala se i se zvířaty. Pozorovala jejich přirozené chování a učila se jejich slabé a silné stránky.
Jak vyrůstala, zjistila, že musí zpět do té betonové džungle, kde se čím dál častěji objevovaly stavy úzkosti a bezmoci. Měla pocit, že je jiná a že jí ostatní nerozumí a začala unikat čím dál častěji a dál do přírody. Už jí nestačil pouze lesopark, ale potřebovala objevovat větší a větší hloubku blízkých i vzdálených lesů. I když byla stále dál od civilizace, měla pocit, že je blíž sobě. Cítila v sobě pocit bezpečí, porozumění a větší jistoty, že ví co má dělat a jak to má dělat. Jenže…vždy, když se vrátila do každodennosti, shonu, hluku a mraky asfaltu, jakoby „vše ztratila“. Jednoho krásného dne,kdy svítilo slunce na Alianinu tvář, vysvitla z její mysli i jasná vize. Potřebuje pochopit, jak to vše vlastně je. Co se to tam v lese vlastně děje a proč my lidé si vybíráme „odpojení“ místo souladu. Její celé tělo myšlenkou zaplesalo a pustila se do svého úkolu…navrácení se zpět ke kořenům. …Začala sledovat lidi ve svém okolí a spojovala si to s přirozeným chováním zvířat. Zkoumala historická fakta a přírodní jevy. Zajímala se o filosofii, alchymii, teologii a medicínu. Nejvíce jí ovšem zaujal pohyb. Když ve volném čase chodila do přírody, viděla kolik pohybu se v přírodě objevuje i když by se mohlo zdát, že „les spí“. Vše mělo svůj přirozený řád, přirozené flow a pokud se to lidská ruka snažila zastavit, příroda si cestu vždy našla, bohužel pro lidi, někdy ničivou silou. Aliana viděla,jak jsou v přirozeném rytmu země zastoupeny i živly. Postupně si spojovala strukturu země se strukturou člověka a tam jí došlo, že „tělo je ze země „ a to doslova. Když nebude člověk ve spojení se zemí, nebude ani ve spojení sám se sebou, nebude si rozumět a tudíž se odpojí od své vlastní přirozenosti…byl to pro ni „aha moment“, měla pocit, že objevila zdroj všeho života:))) Najednou se jí objevovaly v myšlenkách tisíce obrazů starých civilizací, vzdálených kmenů a indiánská slova, která slýchávala jako malá. Vše už se dávno vědělo, jen se podle toho přestalo žít. No a co teď s tím dál….věděla, že její cesta je jasná…mluvit o tom všem, co v přírodě prožila a pokusit se umožnit ostatním prožít ten pocit „napojení a souladu na Matku Zemi“ neboli na sebe. Aliana si vybrala spojení krásy a přírody. Její vášní je estetika, barvy, vůně a pohyb…a to vše v propojení s „Matkou Zemí“…

Každý má dar na něco jiného. Já jsem se díky svému životu dostala ke krásným darům, které díky své práci budu ráda poskytovat.. Více mém životě v dalším článku.